Půjčili jsme velké auto, naložili sestřičku (a jiné, ne už tak důležité věci 🙂 ) a přesunuli se z Karlína do Kobylis. Chvilkami to sice vypadalo, že jsme všichni příbuzní Pata a Mata, ale nakonec jsme to docela zvládli.
Začali jsme v deset ráno a skončili v šest večer v silné sestavě čtyř zdatných hochů, mě jako řidiče a děvčat jako koordinátorek správného rozmístění všech věcí. Dokonale se nám povedlo trefit zrovna den s „příjemnou“ teplotou kolem 37 stupňů, což byl v autě bez klimatizace rozhodně zážitek. Cest jsme nakonec udělali asi osm, překonali stovky schodů, přesunuli stovky kil, vypotili litre potu, snědli šest pizz a vypili několik lahví coly, udělali bordel na sesterně (pořád uklízíme), jednou odřeli auto, absolvovali dvě hádky a nakonec se i docela nasmáli, ale asi můžu mluvit za všechny když řeknu, že opakovat to už nechceme a nebudeme…
A podle hesla, když vás nikdo nepochválí, musíte se sami, musím nás NUTNĚ veřejně ocenit 🙂
A proč jsme se vlastně stěhovali? Protože chceme, aby vy jste se příjemně cítili a nám aby se dobře léčilo. Protože máme k dispozici kvalitnější zázemí v nově zrekonstruovaných prostorech s lékárnou 100 metrů od výstupu z metra či přímo na tramvajové zastávce. Rekonstrukce probíhala celý červen, tak zhodnoťte sami a nebojte se nás přijít navštívit. Jsme tu pro vás.
Mimochodem…víte, že stěhování nebo změna bydliště má svoje čestné místo v takzvané tabulce stresorů? Tuto tabulku v roce 1967 vytvořili psychiatři Thomas Holmes a Richard Rahe na základě záznamů více jak 5000 pacientů a vytvářeli jí více jak 15 let. Jejím smyslem bylo zjistit do jaké míry se určité stresory můžou podílet na rozvoji psychických onemocnění. V této tabulce obsadilo stěhování/změna bydliště 32 místo, modifikace tabulky z 80tych let panem De Meusem vystřelila stěhování na 20 pozici. Jen ku příkladu na 1. příčce je smrt partnera, příčka číslo 4 patří rozvodu, těhotenství to dotáhlo na příčku číslo 8, takové manželské usmiřování na čísle 13 nebo dokonce mimořádný osobní úspěch na čísle 30… Ale zpátky k stěhovaní, tady je dobrá jenom jedna rada. Položte si otázku: „Skutečně potřebuji všechny ty věci?“ a pokud při hledání odpovědi způsobíte válku mezi mozkem a srdcem, je nutné sáhnout po takzvaném těžším kalibru a tou je zásada: „Co jsem v posledních třech letech nepoužil/a, to už nepotřebuji!“ a nekompromisně vyhodit. Vlastně, místo toho aby jsme stěhování označovali za stresor, lze ho pojmout jako skvělou příležitost k úklidu, pročištění a uvolnění místa pro něco nového a lepšího. A o tom to je, úhel pohledu…
LH
26.6.2020
← Zpět na všechny aktuality