Naše služby

Transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS) je moderní terapeutická metoda neinvazivní mozkové stimulace používaná v léčbě neurologických a psychiatrických onemocnění. Jedná se o léčbu, která je pacienty dobře snášena a nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu. Patří mezi takzvané biologické metody léčby a je součástí doporučených postupů léčby České psychiatrické společnosti, aktuálně však není hrazená ze zdravotního pojištění.

Princip: Použití působení stejnosměrného proudu o nízké intenzitě na určité oblasti mozku prostřednictvím elektrod umístěných na povrchu skalpu. Tato stimulace mění polaritu membránových potenciálů neuronů, což ovlivňuje jejich excitabilitu a aktivitu s cílem zlepšit náladu, kognitivní funkce, paměť a další aspekty kognitivního výkonu. Efekt metody je dán opakovaným působením stejnosměrného proudu na vybrané kortikální oblasti, jejichž aktivitu chceme pomocí tDCS ovlivnit. Zde jsou klíčové oblasti v tomto procesu:

1. Modulace membránového potenciálu:
   • Změna excitability neuronů: Elektrický proud z tDCS ovlivňuje membránový potenciál neuronů v cílové oblasti mozku. Anodální stimulace zvyšuje excitabilitu neuronů tím, že zvyšuje pravděpodobnost jejich odpovědi na stimuly. Naopak katodální stimulace snižuje excitabilitu neuronů.
2. Dlouhodobý efekt:
   • Plasticita mozku: tDCS ovlivňuje dlouhodobou plasticitu mozku, což je schopnost mozku přizpůsobit se a měnit svou strukturu a funkci v důsledku vnějších vlivů. To může vést k trvalým změnám v konektivitě a aktivitě v ovlivněných oblastech mozku.
3. Změna neurotransmiterů:
   • Zvýšení hladiny serotoninu: tDCS může také ovlivňovat hladiny neurotransmiterů, jako je serotonin, který hraje klíčovou roli v regulaci nálady. Zvýšená aktivita v prefrontální kůře může vést ke zvýšené produkci a uvolňování serotoninu.
4. Modulace sítí mozku:
   • Zlepšení konektivity: tDCS může ovlivnit konektivitu v mozkových sítích spojených s depresí. Zlepšení konektivity může vést k normalizaci dysfunkčních obvodů spojených s depresivními poruchami.

Indikace: tDCS má široké spektrum indikací, včetně depresivních poruch, úzkostných poruch, migrén, bolesti, Parkinsonovy nemoci, Alzheimerovy nemoci, bolestivých stavů, fibromyalgie a jiných neurologických onemocnění. Velmi dobré výsledky jsou patrní i oblasti léčby závislostí ve smyslu snížení cravingu/bažení na psychoaktivních látkách nebo potravě. Může také pomoci zlepšit kognitivní funkce a učení u zdravých jedinců. Jedním z hlavních důvodů, proč se tDCS stává stále populárnější, je jeho potenciál v oblasti rehabilitace po cévním mozkovém příhodě a traumatickém poranění mozku.

V současné době také probíhá studie v NÚDZ (Národní ústav duševního zdraví) o využití tDCS jako léčebné intervence pro zotavení z post-akutních následků SARS-CoV-2, které zahrnují mimo jiné únavu, problémy s koncentrací a pamětí, potíže se spánkem, depresivní a úzkostné prožívání.

Přínos v biohackingu a při syndromu vyhoření: Biohacking se stává stále populárnější a je pravděpodobné, že tDCS může být nástrojem k optimalizaci vlastního výkonu mozku a dosažení maximálního potenciálu. Kombinace tDCS s jinými biohackingovými technikami může vést k synergickým efektům, které zvyšují celkovou účinnost. Rovněž bylo tDCS zkoumáno i v kontextu syndromu vyhoření, což je stav, kdy jedinec zažívá emocionální vyčerpání a snížení pracovního výkonu. Některé studie naznačují, že tDCS může pomoci zlepšit náladu a energetické hladiny, což může být přínosné pro lidi trpící tímto syndromem.

Bezpečnost: Jedním z hlavních lákadel tDCS je jeho relativní bezpečnost. V porovnání s některými jinými terapiemi, jako je elektrokonvulzivní terapie (ECT), má tDCS minimální vedlejší účinky. Pacienti mohou pocítit mírný pocit pálení nebo mravenčení na místě aplikace elektrod, ale tento pocit obvykle rychle odezní. Je důležité, aby tDCS bylo prováděno pod dohledem kvalifikovaného odborníka, který zajišťuje bezpečnost a účinnost terapie.

Kontraindikace:

• Epilepsie: Lidé trpící epilepsií by měli být opatrní při používání tDCS, protože elektrická stimulace může vyvolat epileptický záchvat.
• Kožní problémy na místě elektrod: TDCS vyžaduje umístění elektrod na povrchu pokožky. Pokud máte na místě elektrod otevřené rány, infekce nebo jiné kožní problémy, neměla by být tDCS používána.
• Kardiostimulátory a jiná zařízení implantovaná do těla: tDCS by neměla být používána u lidí s implantovanými elektronickými zařízeními, jako jsou kardiostimulátory nebo defibrilátory, protože by to mohlo mít nežádoucí dopady na tyto zařízení.
• Těhotenství: Bezpečnost tDCS během těhotenství není zcela jasná, a proto by tDCS neměla být používána během těhotenství, pokud to není výslovně schváleno ošetřujícím lékařem.
• Věk: Bezpečnost tDCS u dětí není zcela jasná, a proto by měla být používána s opatrností.

Používání tDCS by mělo být prováděno pouze pod dohledem odborníka a po konzultaci s lékařem, zejména pokud máte nějaké zdravotní problémy nebo uvedené kontraindikace.

Je důležité podotknout, že přestože existuje několik studií a klinických pokusů, které naznačují pozitivní účinky tDCS na depresi, tDCS není považováno za samostatnou náhradu tradičních léčebných přístupů, jako jsou antidepresiva a psychoterapie. Spíše se často používá jako doplněk případně alternativa v případech, kde tradiční metody selhávají nebo jsou nedostatečné.

Pro víc informací pište na centrumpsychiatrie@gmail.com

Psychiatrie je lékařský obor zabývající se diagnostikou a léčbou psychických poruch a nemocí.

Psychiatr je tedy lékař s medicínským vzděláním a titulem MUDr. (medicinae universae doctor – doktor medicíny), po ukončení univerzity je v podstatě všeobecný lékař, který dál získává zkušenosti a vzdělání v oboru, který si vybral (takzvaně se specializuje) a po splnění náročného programu v trvání několika let ukončuje svojí přípravu odbornou zkouškou – atestací. Psychiatr stanovuje diagnózu na základě psychiatrického vyšetření, předepisuje léky či ordinuje jiné formy léčby (fototerapie, rTMS, ECT a podobně), indikuje další vyšetření (např. laboratorní testy, zobrazovací vyšetření a podobně), indikuje hospitalizaci, píše neschopenky, lékařské zprávy a podobně. Psychiatr může být psychoterapeutem po doplnění příslušného vzdělání – psychoterapeutického výcviku.

Psycholog má humanitní vzdělání (filozofická nebo pedagogická fakulta) s titulem Mgr. (magister). Je to pomáhající profesionál, provádí poradenství nebo psychologickou diagnostiku (jako pomocný nástroj komplexní diagnostiky, konečnou diagnózu určuje vždy lékař). Ve své práci používá psychologické prostředky, zejména rozhovor, pozorování, testy, dotazníky, projekční metody a podobně. Může pracovat ve školství, v personální oblasti, v poradenských agenturach nebo ve zdravotnictví. Psycholog ve zdravotnictví se také zařazuje do specializační přípravy a po složení atestační psychologické zkoušky se z nich stane klinický psycholog. Psycholog nemůže předepisovat léky. Psycholog může být psychoterapeutem po doplnění příslušného vzdělání – psychoterapeutického výcviku.

Psychoterapeut může být prakticky kdokoliv, kdo si doplní příslušné vzdělání, projde psychoterapeutickým výcvikem. Psychoterapeutickým výcvikem se myslí forma vzdělávání v psychoterapii, v trvání několika let (nejčastěji pěti) vedená zkušenými lektory s certifikací PS ČLS (Psychiatrická společnost – Česká lékařská společnost Jana Evangelistu Purkyně) nebo ČAP (Česká asociace pro psychoterapií). Psychoterapeut je profesionál, který se snaží pomoci klientům/pacientům změnit jejich chování, myšlení, emoce a/nebo osobní charakteristiky takzvaně užitečným směrem. Řečeno po lopatě: pokud jste v bodě (v místě, v situaci, na koleji, ve fázi), ve které(m) vám není dobře, musíte udělat něco jinak aby jste se dostali někam jinam (protože to, co jste dělali doposud, vás dostalo sem).

Psychická porucha je obecný termín, který se používá k popisu široké škály poruch, které ovlivňují myšlení, náladu a chování jednotlivce. Tyto poruchy mohou mít různorodý charakter a zahrnovat různé symptomy. Mezi ne patří například depresivní poruchy, úzkostné poruchy, psychotické poruchy, poruchy osobnosti a podobně. Existuje mnoho dalších specifických psychických poruch případně syndromů anebo jednotlivých symptomů. Psychické poruchy mohou mít různorodý vliv na jednotlivce a jejich život. Každá porucha vyžaduje individuální přístup k diagnostice a léčbě. Je důležité si uvědomit, že psychické poruchy jsou léčitelné zcela, případně do fáze, kdy lze vést plnohodnotný život s vhodnou podporou a léčbou.

Telefonicky nebo emailem si domluvíte datum a čas vstupního vyšetření, to obvykle trvá kolem 45 až 60 minut. Po příchodu se vás ujme sestřička, zadá základní údaje do systému, společně vyplníte formulář GDPR a poté vás uvede do ambulance lékaře.

Vyšetření probíhá formou rozhovoru. Doktor odebere anamnestická data, neboli kompletní zdravotní historii, nechá prostor vám pro popis obtíží, případně klade další potřebné dotazy. Na základě všech informací určí diagnózu a nabídne léčebný plán, který je silně individuální. Tím může (ale nemusí) být medikace nebo psychoterapie či obojí, případně jiné doporučení (hospitalizace, denní stacionář, návštěva jiného specialistu a podobně). Vše důkladně vysvětlí, v případě léků vysvětlí dávkování a žádoucí i nežádoucí účinky. Znovu dá prostor na další otázky a společný dialog o všech možnostech. Konečné doporučení je vždy na lékaři. Na vaší zodpovědnosti je pak doporučení dbát nebo nedbat.

V dalším průběhu si vás psychiatr zve na pravidelné kontroly. Ty jsou zpravidla již kratší, jejich frekvence je individuální a záleží od zdravotního stavu. Na kontrolách se dolaďuje léčebný postup, upravuje se plán, případně se “řeší” akutní věci.

Psychoterapie je forma léčby/terapie, jejíž cílem je porozumět a změnit myšlenkové vzorce, emocionální reakce a chování pacienta, případně získat vhled do problémů a dosáhnout lepšího porozumění a schopnosti řešit obtíže.

Průběh psychoterapie může zahrnovat individuální, skupinové nebo rodinné sezení a může být krátkodobá nebo dlouhodobá, v závislosti na potřebách klienta a povaze problémů. Klíčové pro úspěch psychoterapie je důvěra a spolupráce mezi klientem a terapeutem. Terapeut vytváří bezpečné prostředí, kde klient může otevřeně sdílet své myšlenky a pocity a společně s terapeutem pracovat na dosažení cílů terapie.

V zásadě není potřeba si nad touto otázkou lámat hlavu, protože každý odborník by měl zvládnout zhodnotit situaci a případně vás nasměrovat do správných dveří. Pokud se ale psychicky cítíte v nepohodě, primárně doporučujeme návštěvu psychiatra. Ten posoudí stav, eventuálně určí diagnózu a navrhne další postup. Zde platí čím dřív, tím líp. Podobně jako se i malá, ale neléčená ranka může zanítit až do celotělové infekce, tak i psychická potíž se léčí rychleji a lépe při včasném záchytu.